Je jasné, že abychom dokázali včas zastavit Jacoba Hoyta, budeme se muset v našem snažení rozdělit. Proto se dnes dopoledne malí vydali zachránit agenta – informátora, kterého viděli uprchnout ve videu předevčírem, a starší agenti se zatím věnovali luštění šifer, které ukořistili včera. K záchraně informátora bylo nutné projít okruh územím střeženým Hoytovými žoldáky, kteří agenty napadali ze zálohy a snažili se jim vytahovat šátky zastrčené za opaskem. Malí ale bojovali statečně a z každého napadení vyšli jako vítězové. Poté, co zachránili informátora, jej ale museli dovést ještě zpátky, aniž by přišel o šátek. Největší bodové ohodnocení získali ti, kteří měli v průběhu mise nejmenší ztráty.

Dnešním dnem doopravdy začalo naše tažení proti Jacobu Hoytovi. Dozvěděli jsme se, že v lesích operuje síť jeho informátorů, kteří si vyměňují zašifrované vzkazy. Úkolem dětí – agentů bylo chytat informátory představované vedoucími a porážet je v boji o vytažení šátku zastrčeného za kalhotami. Ti, kteří byli úspěšní, získali tajnou zprávu. Zprávy rychlejších vedoucích byly zašifrované méně důkladně, než zprávy hlídané těmi línějšími – to agenty motivovalo pouštět se do náročnějších soubojů, kde ale i tak často vítězili. Změnou oproti klasickým psancům bylo, že pro ty, kteří přišli o všechny životy, hra nekončila – po cca. deseti minutách se opět vraceli do hry, tentokrát ale s jinou zprávou. Starší zprávy už pak nešlo znovu získat, a tak museli být agenti alespoň trochu úspěšní v každém kole.

Dnešek byl pro nás už od rána mimořádný. Hned po snídani přišel z hlavního štábu rozkaz odebrat se do lesa u Třenické hory, kde se rekruti měli podrobit komplexní zkoušce. V lese byl vytyčený okruh se stanovišti, kde museli prokázat úspěšné zvládnutí nejrůznějších dovednosti – nepozorovaně se plížit porostem, prolézt komplikovanou sítí laserů bez dotyku, létajícím talířem shazovat plechovky, přenést společnými silami jednoho z členů týmu a přejít po slackline. Některé disciplíny už rekruti znali z dřívějších fází výcviku, jiné viděli poprvé, ale se všemi se vypořádali se ctí.

Je tady zlověstný pátek třináctého. Předem řeknu, že se nikomu nic zlého nestalo. Hned po snídani jsme dětem kontrolovali kufry a ujistili se, že mají po týdnu tábora odpovídající hromady špinavého prádla. Potom jsme je nahnali do naší nové koupelny a umyli je. Čistí táborníci se pak učili o různých typech ohnišť a bezpečnosti při práci s nimi. Současně s kroužkem ohňů probíhalo pleténí náramků z bavlnek – letos mu propadli i mnozí vedoucí.

Dnešní den jsme věnovali převážně výcviku špionáže. Velcí dostali za úkol sledovat tábor a nebýt při tom viděni. Utábořili se v lese a postupně posílali do tábora zvědy, kteří si zapisovali, co se v táboře děje. Aby bylo co zapisovat, děly s v táboře zvláštní věci – vedoucí tančili na náměstí, místo vlajky visela na stožáru podprsenka a balónky, konal se koncert na hrnce… Malí mezitím nacvičovali, jak si hlídat rukojmí. To spočívalo v tom, že měli na noze přivázaný balónek, který jim při chození po táboře nesměl prasknout. Rekruti brzy přišli na to, že k lepšímu umístění jim pomůže, když budou praskat balónky ostatních týmů, takže se etapa místy měnila v bitvu.

K obědu jsme měli sekanou s bramborovou kaší. Během oběda sužoval náš tábor déšť, který se protáhl i přes odpoledne. Naštěstí do jídelny ani do stanů neprší, a tak mohli všichni odpočívat v suchu.

Dnes v noci došlo k přepadu tábora ze strany maskovaných vedoucích. Naši agenti sice nedokázali ubránit vlajku Titána, kterou jsme před večerkou vyvěsili, ale hlídka vzorně vyhlásila poplach a skoro celý tábor se vzbudil. Po regulérním budíčku, snídani a nástupu se velcí vydali pro dřevo a kopat odvodňovací žlábek okolo sklípku, aby nás déšť nepřipravil o jídlo. Pro malé pokračoval bojový výcvik – i oni byli vytrvalejší, než jsme čekali. Po obědě přišel déšť, což ale našemu programu nijak nevadilo. Správný agent musí v případě potřeby umět odvést pozornost, nebo si získat publikum nějakým zábavným kouskem. Proto jsme na večer naplánovali talentovou soutěž a odpoledne jsme věnovali přípravě.

Dnešní den se opět nesl převážně ve znamení výcviku tajných agentů. Velcí ráno dokončovali bojový výcvik, který včera nestihli – například v pokusech o co nejdelší nepřerušenou sérii úderů do boxovacího pytle projevili daleko větší výdrž, než jsme čekali. Pak došlo na kroužek šifer (správný špion musí být zběhlý v utajené komunikaci) a ohňů (přežití v přírodě je rovněž důležitou součástí výcviku). Malí se mezitím učili správně postavit podsadový stan a napnout na něm plachtu. Také se učili, jak se zorientovat v přírodě.

Co M slíbila, to také splnila. Hned po budíčku musí naši budoucí agenti řešit nečekanou situaci. V táboře není jídlo k snídani – musí si ho tedy opatřít. Naštěstí jsou v táboře indicie, které jim v tom pomohou. Samotné místo úkrytu snídaně je ale chráněno bezpečnostním systémem, který vyžaduje spolupráci velkých a malých – například lanové překážky – lasery, mezi kterými se velcí už nedokážou protáhnout. Etapa končí návratem do tábora s tvarohovým koláčem, který jsme v noci upekli.

Zatímco pro mnohé vedoucí už tábor týden funguje, většina dětí dorazí teprve dnes. Po snídani se proto pouštíme do posledních dodělávek a úklidu. I když příjezd byl plánován na jedenáctou, tak už před desátou doráží první nedočkaví táborníci.