Dnešním dnem doopravdy začalo naše tažení proti Jacobu Hoytovi. Dozvěděli jsme se, že v lesích operuje síť jeho informátorů, kteří si vyměňují zašifrované vzkazy. Úkolem dětí – agentů bylo chytat informátory představované vedoucími a porážet je v boji o vytažení šátku zastrčeného za kalhotami. Ti, kteří byli úspěšní, získali tajnou zprávu. Zprávy rychlejších vedoucích byly zašifrované méně důkladně, než zprávy hlídané těmi línějšími – to agenty motivovalo pouštět se do náročnějších soubojů, kde ale i tak často vítězili. Změnou oproti klasickým psancům bylo, že pro ty, kteří přišli o všechny životy, hra nekončila – po cca. deseti minutách se opět vraceli do hry, tentokrát ale s jinou zprávou. Starší zprávy už pak nešlo znovu získat, a tak museli být agenti alespoň trochu úspěšní v každém kole.
Po návratu do tábora a a obědě jsme hlavně odpočívali – dvě hodiny běhání po lese unaví jak děti, tak vedoucí. Později jsme se šli zchladit na koupaliště do Týčku. Velcí dokonce vodou a limonádou zregenerovali natolik, že si ještě večer zahráli Itálii. Nám ostatním nezbývá, než obdivovat jejich elán… Mimochodem, k večeři byla už tradiční barevná krupicová kaše – letos růžová.