Co M slíbila, to také splnila. Hned po budíčku musí naši budoucí agenti řešit nečekanou situaci. V táboře není jídlo k snídani – musí si ho tedy opatřít. Naštěstí jsou v táboře indicie, které jim v tom pomohou. Samotné místo úkrytu snídaně je ale chráněno bezpečnostním systémem, který vyžaduje spolupráci velkých a malých – například lanové překážky – lasery, mezi kterými se velcí už nedokážou protáhnout. Etapa končí návratem do tábora s tvarohovým koláčem, který jsme v noci upekli.
Dalším úkolem našich agentů je vyrobit si týmové uniformy – batikovaná trička, a vymyslet si název a pokřik. Potom přichází pro malé čas na seznamovací hry a pro velké na kroužek zdravovědy a kopání nové vsakovací jámy.
Odpoledne už náleží jen výcviku. Velcí se mají cvičit v různých bojových uměních, jako je třeba Capoeira, kde kolem sebe dva soupeři tančí s fáborky ovázanými kolem pasu. Ten, kterému se pdoaří utrhnout soupeřovi jeho fáborek, vítězí. Dalším bojovou disciplínou je například vrhání nožů – dva soupeři spojení provazem po sobě hází papírové koule a vítězí ten, který druhého dokáže dřív pětkrát zasáhnout.
Velcí ale nejsou jediní, kdo se zoceluje v bojovým situacích. Malí totiž vyrážejí do lesa bojovat o vlajky. Každý oddíl si najde místo, kam si pověsí vlajku, a pak se snaží ukrást vlajky ostatním. Každý hráč má přidělenou funkci – dělostřelec, pěšák, nebo jízda. Třeba pěšák pak při bojí o vlajku dokáže porazit dělostřelce, ale je poražen jízdou. Ačkoliv to celé může znít složitě, naši agenti si pravidla rychle osvojili a hru jsme několikrát opakovali.
Výsledky CTH letos vyhlašujeme v Titan baru (tajném sídle naší tajné organizace), a dnešek nebyl výjimkou z tohoto pravidla. Po vyhlášení následovala krátká fyzická průprava – dnes spočívala v protahovacím cvičení, které po náročném tréninku určitě všichni ocenili (i když se tak netvářili). Malí šli hned spát, a velcí chvíli hráli Itálii a pak odešli za nimi.
