Dva týdny uběhly jako voda a už pětadvacátý tábor našeho střediska končí. Ráno začíná závěrečná etapa CTH. Po oddílech se vydáváme na čtyřkilometrovou trasu, kde využijeme znalosti a dovednosti, které jsme na táboře získali. Na trase jsou totiž rozcestí, na kterých visí otázky týkající se CTH – například „Jak se jmenovala žena Emila Zátopka?“ nebo „Jakou horninu studovala Marie Curie Sklodowská?“. Na zvolené odpovědi pak závisí směr další cesty (po cestě označené zelenou, fialovou nebo oranžovou barvou). Kdo odpověděl chybně šel několik set metrů po špatné cestě a nakonec se musel vrátit. Kromě toho byla na trase stanoviště, kde museli soutěžící ukázat, že umí například předat zprávu v Morseovce nebo zasáhnout lukem terč.

Program tohoto dopoledne se věnoval nedávno zesnulému Johnu Forbes Nashovi, zvanému „Čistá mysl“ (byl o něm natočen stejnojmenný film). Etapa inspirovaná tímto geniálním matematikem spočívala v rozluštění šifrované zprávy ukryté v nenápadném předmětu (například kazeta nebo rulička toaletního papíru). Zpráva soutěžící nabádala k vyběhnutí do lesa a řešení početních příkladů. Překvapivě tento úkol lépe zvládaly mladší oddíly, které díky tomu stihly ještě následující etapu o Niki Laudovi, při níž si hrály na piloty F1.

Program dnešního dopoledne byl věnován velkoplošné etapě vylodění v Normandii, která byla uvedena velkolepým a autentickým projevem generála Eisenhowera představovaného Janem Křížem, odborníkem z řad technické čety. Vylodivší se vojska dětí musela překonat pláž Omaha (louku) a proniknout do francouzského vnitrozemí (tábora). V tomto úkolu se jim snažili zabránit zlotřilí nacisté (vedoucí) ozbrojení papírovými koulemi.

Dnes dopoledne jsme si zahráli na astronauty Neila Armstronga a Buzze Aldrina, kteří poprvé přistáli na Měsíci. Úkolem každého týmu bylo sestrojit z dostupných prostředků skafandr, ve kterém pak určený astronaut prováděl sérii úkonů jako je vztyčení vlajky nebo ovládání techniky (napsat na mobilním telefonu zprávu „Hodně štěstí, pane Gorsky“). Tento skafandr také musel projít testem odolnosti proti vodě.

Dnešní dopolední program byl zasvěcen sportu. Nejprve jsme si připomněli manžele Zátopkovy. Abychom etapu CTH odlišili od našeho oblíbeného trestu zvaného Zátopek (oběhnutí tábora), běhalo se po louce. Aby bylo odlišení ještě markantnější, naši běžci museli závodit v holínkách větších o několik čísel. Následoval trénink softballu, ve kterém se chystáme zítra utkat s pionýry a skauty ze sousedního tábora.

Dnešní dopoledne bylo komplementární ke včerejšímu. Zatímco včera hráli malí živé šachy a velcí trénovali Itálii, dnes hráli šachy velcí a malí trénovali vybíjenou. Obě skupiny podávaly fenomenální výkony. Protože velcí se se svým mentálně náročným úkolem vypořádali rychle, došlo i na kurs lukostřelby.

Dnes dopoledne jsme si zahráli hru inspirovanou slavným šachistou Capablancou, který proslul mimo jiné partií s Járou Cimrmanem, při které došlo k prvímu outu v dějinách šachu. Naši soutěžící představovali šachové figury, které se navzájem vyřazovaly papírovými koulemi. Inspirace skutečnými šachy byla velmi volná, ale děti se dobře bavily.

Dnešek byl velmi plodný den. Dopoledne jsme strávili tvorbou saní a lyží pro výpravu na Jižní pól po vzoru Roalda Amundsena. Děti měly za úkol vyrobit z toho, co tábor dal, sáně a lyže, na kterých musely se zavázanýma očima zdolat vytyčenou trasu. Třešničkou na dortu této etapy byl fakt, že celá výprava se mezi sebou směla dorozumívat pouze pomocí několika předem naučených slov v norštině. Všechny děti teď tedy již plynně hovoří norsky.

Dnešní dopolední program se ještě stále nesl v duchu včerejších Vánoc. Malé i velké oddíly si postupně vyzkoušely hod „vánočkou“ stejně jako vojáci na západní frontě v roce 1914. Právě tak totiž pravděpodobně započaly jejich společné oslavy svátků klidu a míru. Dalším bodem programu bylo balení dárků ve dvojicích, kde jeden balič používal pouze levou ruku a druhý pravou.

Dnešním dnem jsme si připomněli Vánoce na frontě roku 1914, kdy ustala palba a němečtí i britští vojáci spolu zpívali koledy a dávali si drobné dárky. O budíček se postaralo improvizované hudební těleso s cellem, flétnou a kytarou, které zahrálo píseň „Hej, mistře!“ z Rybovy České mše Vánoční. Atmosféru Vánoc doladil sníh vytvořený s pomocí hasícího přístroje a ozdobený stromeček uprostřed tábora.