Je to tady, konec už nejde oddálit. Děti se budí, někteří ještě dobalují kufry, všichni začínají bourat stany, umývárny, teepee a všechno ostatní. Při posledním nástupu je táborové náměstí už téměř prázdné.

Probouzíme se a nemůžeme uvěřit, že už jsou to dva týdny, co jsme dorazili na naší louku u Strže a postavili tábor. Dnes skončí CTH, naposledy si spolu zazpíváme u táboráku, a další den se vrátíme domů…

Dopoledne bylo ve znamení filmu Pelíšky. Úkolem bylo zasáhnout „Muže s koženou brašnou“ ujíždějícího na kole. Hra slavila stejný úspěch jako každá jiná, ve které jde o ubližování vedoucím. Potom si mladší oddíly hrály na pohádku Princové jsou na draka. Celý oddíl musel zformovat draka tak, že se chytnou dohromady a země se dotýká přesně určený počet ruou a nohou.

Dnešní program jsme zahájili netradiční etapou z filmu Hoří, má panenko. Každý oddíl si ze svých řad vybral jednoho chlapce a jednu dívku, které měl nastrojit jako Miss a předstoupit před porotu, před níž se představila, přededla číslo dle vlastního výběru a odpověděla na otázku týkající se světového míru. Když naše soutěžící viděl pan Piskáček, který nám vozí vodu, raději tábor objel.

Dnešní den jsme započali etapou z filmu Saturnin a vyzkoušli, jak naše děti znají oblíbená přísloví tety Kateřiny – výsledek nás příjemně překvapil.

Od rána nás trápilo horké počasí, a proto přišel čas zchladit se při etapě podle filmu Jak utopit doktora Mráčka. K žádnému topení ale nedošlo – každý oddíl musel vybrat jednoho svého člena a vlastními těly ho bránit před poléváním vodou.

Do nového dne nás uvítalo spalující vedro. Nebylo zbytí, hned po ranním nástupu jsme před ním museli utéct. Nejprve do lesa na etapu, pak k rybníku.

Po nočním lijáku jsme se probudili do jasného rána. Obloha se tvářila velmi nerozhodně, nicméně nakonec panovalo celý den vedro, chvílemi tlumené plujícími mraky.
Dopoledne Márty rozhodl, že nebude pršet a vyhlásil etapu – oblíbené Psance. Ti byli tentokráte motivování filmem „Vrchní, prchni“. Celé dopoledne se tak z lesa ozývalo samé „Chyťte ho!“, „Támhle je!“ nebo „Přáli jste si platit?“. Po vyhlášení konce hry se z okolních luk a hájů vracely zdemolované postavy vedoucích – falešných vrchních – a jejich rozjařených náhončích.

Dnes jsme si zahráli další etapu podle filmu Vesničko má středisková. Úkolem soupeřících týmů bylo vyrobit ze sádry co nejlepší odlitek nohou (mladší) nebo tváře (starší) – sochu Drápalíka. Než sádra ztvrdla, byl čas na oběd.

Ráno nás zastihla šokující zpráva – Hliník se odstěhoval do Humpolce. Nebylo zbytí, museli jsme ho najít. Oddíly vyrazily podle doplněné slepé mapy ČR a Hliníka našly.