Ti, kdo včera čekali na zahájení celotáborové hry, se dnes konečně dočkali. Po budíčku a čištění zubů (v neděli jsme bez rozcvičky) šli všichni na snídani, kde na ně ale čekal jen chleba se solí a voda. Aby těch podivností nebylo málo, uprostřed jídelny seděl jeden ze starších táborníků v saku. Zakrátko se ozvalo zaklepání na dveře: „Fili a Kili, k vašim službám“ „Bilbo Pytlík, k vašim“, odpověděl obyvatel jídelny, která se dnes stala hobití norou. Postupně přicházeli další trpaslíci a Bilbo jim nosil koláče a další dobroty – nakonec se dostalo i na naše táborníky – ostatní hobity.

Dnešní den začal pro vedoucí našeho tábora i velký oddíl finální přípravou tábořiště pro příjezd zbytku osazenstva – malý oddíl. Od rána jsme pracovali na posledních úpravách táborových staveb a promýšleli, jak zorganizujeme příjezd všech 44 dětí a jejich rodičů. V kuchyni mezitím připravovali oběd z více než 20 kg masa.

Na tábor jsme dorazili tradičně v sobotu ráno a měli jsme před sebou nelehký úkol – vynosit všechcen materiál, který nám pánové řidiči z Mořiny přivezli a postavit tábor. Na pomoc nám přijelo několik rodičů, takže už po prvním dni stála většina hlavních stanů a značné množství těch malých, ve kterých jsme pak mohli přespat.

Blíží se konec roku a tedy i placení registračního poplatku do Junáka na další kalendářní rok. Letos budeme opět vybírat 500 Kč za každého člena (děti i dospělí). Část příspěvku (cca 300 Kč) odešleme do vyšších jednotek Junáka a zbytek pak zůstává středisku jako příspěvek na činnost. Klasicky z toho platíme některé akce pro děti nebo třeba nákup nového vybavení.

Schůzky Zubříků v novém školním roce budou probíhat opět v Mezouni každé pondělí od 17 do 18 hodin. Poprvé se sejdeme v pondělí 1.10. Na všechny se budeme těšit!

Je jasné, že abychom dokázali včas zastavit Jacoba Hoyta, budeme se muset v našem snažení rozdělit. Proto se dnes dopoledne malí vydali zachránit agenta – informátora, kterého viděli uprchnout ve videu předevčírem, a starší agenti se zatím věnovali luštění šifer, které ukořistili včera. K záchraně informátora bylo nutné projít okruh územím střeženým Hoytovými žoldáky, kteří agenty napadali ze zálohy a snažili se jim vytahovat šátky zastrčené za opaskem. Malí ale bojovali statečně a z každého napadení vyšli jako vítězové. Poté, co zachránili informátora, jej ale museli dovést ještě zpátky, aniž by přišel o šátek. Největší bodové ohodnocení získali ti, kteří měli v průběhu mise nejmenší ztráty.

Dnešním dnem doopravdy začalo naše tažení proti Jacobu Hoytovi. Dozvěděli jsme se, že v lesích operuje síť jeho informátorů, kteří si vyměňují zašifrované vzkazy. Úkolem dětí – agentů bylo chytat informátory představované vedoucími a porážet je v boji o vytažení šátku zastrčeného za kalhotami. Ti, kteří byli úspěšní, získali tajnou zprávu. Zprávy rychlejších vedoucích byly zašifrované méně důkladně, než zprávy hlídané těmi línějšími – to agenty motivovalo pouštět se do náročnějších soubojů, kde ale i tak často vítězili. Změnou oproti klasickým psancům bylo, že pro ty, kteří přišli o všechny životy, hra nekončila – po cca. deseti minutách se opět vraceli do hry, tentokrát ale s jinou zprávou. Starší zprávy už pak nešlo znovu získat, a tak museli být agenti alespoň trochu úspěšní v každém kole.

Dnešek byl pro nás už od rána mimořádný. Hned po snídani přišel z hlavního štábu rozkaz odebrat se do lesa u Třenické hory, kde se rekruti měli podrobit komplexní zkoušce. V lese byl vytyčený okruh se stanovišti, kde museli prokázat úspěšné zvládnutí nejrůznějších dovednosti – nepozorovaně se plížit porostem, prolézt komplikovanou sítí laserů bez dotyku, létajícím talířem shazovat plechovky, přenést společnými silami jednoho z členů týmu a přejít po slackline. Některé disciplíny už rekruti znali z dřívějších fází výcviku, jiné viděli poprvé, ale se všemi se vypořádali se ctí.

Je tady zlověstný pátek třináctého. Předem řeknu, že se nikomu nic zlého nestalo. Hned po snídani jsme dětem kontrolovali kufry a ujistili se, že mají po týdnu tábora odpovídající hromady špinavého prádla. Potom jsme je nahnali do naší nové koupelny a umyli je. Čistí táborníci se pak učili o různých typech ohnišť a bezpečnosti při práci s nimi. Současně s kroužkem ohňů probíhalo pleténí náramků z bavlnek – letos mu propadli i mnozí vedoucí.

Dnešní den jsme věnovali převážně výcviku špionáže. Velcí dostali za úkol sledovat tábor a nebýt při tom viděni. Utábořili se v lese a postupně posílali do tábora zvědy, kteří si zapisovali, co se v táboře děje. Aby bylo co zapisovat, děly s v táboře zvláštní věci – vedoucí tančili na náměstí, místo vlajky visela na stožáru podprsenka a balónky, konal se koncert na hrnce… Malí mezitím nacvičovali, jak si hlídat rukojmí. To spočívalo v tom, že měli na noze přivázaný balónek, který jim při chození po táboře nesměl prasknout. Rekruti brzy přišli na to, že k lepšímu umístění jim pomůže, když budou praskat balónky ostatních týmů, takže se etapa místy měnila v bitvu.