Dodatečně přinášíme zprávy ze včerejšího dne.
Velké oddíly šly hned po nástupu na dřevo. Nejednalo se však o práci, nýbrž o hru – snažily se přinést co největší množství paliva a zároveň nařezat metrové klády – tato etapa byla vzpomínkou na roky 1993 až 1998, kdy se na táborech ve Vrchoticích topilo v tálových kamnech a příprava dřeva byla každodenní povinností. Mladší oddíly se této tradiční zábavě nevěnovaly, místo toho zachraňovaly zajatce z tábora lidojedů – sbíraly papírky (zajatce) z táborového náměstí hlídaného vedoucími, kteří představovali nelítostné, hladové kanibaly. Zatímco velkým zabral sběr dřeva celé dopoledne, malí stihli i vyluštit šifru, která je dovedla ke skrytému pokladu Inků, na který si velcí museli počkat až do odpoledne.
Zbytek dne se také nesl ve znamení pracovních aktivit. Starší oddíly se totiž vydaly do lesa sbírat smůlu. Ti, kteří měli na smůlu štěstí, z ní pak vyrobili nejlepší louče, které hořely u večerního slavnostního táboráku nejdéle. Po táboráku následovala ještě noční etapa, kterou starší zakončili až pozdě v noci – všichni došli k hrobu jezdce Ponyexpresu úspěšně a bez bázně se podepsali na listinu. Druhého rána byl prodloužený budíček, aby všichni vstřebali noční hru… konec… zatím…