Každý příběh má svůj konec a ani náš boj za záchranu pohádkových bytostí před zlou královnou není výjimkou. Než ale onen konec nastane, musíme se ještě chvíli věnovat přízemnějším záležitostem. Dopoledne tedy všichni uklízí, někdo dokonce už balí kufry. Pak začínáme připravovat závěrečný táborový oheň. Letos to bude stát za to – museli jsme dokonce rozšířit ohniště. Základna má totiž stranu 130 cm. Pak šli malí sbírat chrastí a velcí shánět palivové dřevo. Když přišel čas na oběd, tyčila se před námi pagoda vpravdě úctyhodných rozměrů.
Po poledním klidu konečně přišel čas na závěřečnou etapu. Jednotlivé týmy vyráží na cestu k Plechhamru, nedaleké to zřícenině mlýna. Po cestě potkávají stanoviště, kde musí ukázat, že ovládají znalosti získané během tábora – Morseovku, uzly, střelbu z luku… Na jednom stanovišti dokonce musí ošetřit namaskované poranění. Nakonec dojde ke střetu s Královnou, která po soutěžících vrhá kletby. Ti, kteří neprošli zkouškami, následkem kletby přichází o životy. Všechny kletby nakonec Královnu tak vyčerpaly, až bidně zahynula.
Po návratu do tábora jsme ale zjistili, že Královnini služebníci stále žijí a je potřeba je porazit v bitvě. Ta proběhla na louce před táborem. Ačkoliv to nedává přiliš velký smysl, soupeřící týmy v ní stanuly proti sobě a museli si vytahovat šátky zastrčené za pasem. Tady se hodily životy zachráněné při cestě za Královnou – každý poražený člen znamenal ztracený život a zvítězit měl tým, který měl na konci nejvíc životů. Zároveň bylo možné za životy naverbovat vedoucí, ale spousta jich zůstala na ocet. Protože výsledky bitvy nebyly jednoznačné, došlo pak ještě na souboj generálů – každý tým si zvolil jednoho člena, aby se s ostatními utkal v rozhodujícím boji. Ten byl velmi dlouhý a my byli svědky mnoha úctyhodných výkonů a ještě více emocí.
Pak konečně došlo na zapálení našeho táborového ohně, u kterého jsme vyhlásili výsledky celotáborové hry a předali našim táborníkům ceny. Potom jsme hráli na kytary a zpívali. Tečkou za kulturním programem byla naše poslední letošní Večerka. Většina z nás už se ji naučila zpívat, a ve sboru šlo o opravdu nevídaný zážitek. Pak se malí odebrali spát před bránu do pohádkového lesa. Velcí ještě chvíli seděli u ohně, kde nakonec i usnuli…