Dnešní ráno bylo pro naše táborníky velkým překvapením – nikdo nepískal budíček, a když se vypotáceli ze stanů, našli na stožáru připíchnutý vzkaz, ve kterém jsme jim sdělili, že odcházíme a možná se někdy vrátíme. Do té doby se o sebe musejí postarat sami. Tedy, snídani jsme jim nechali připravenou v jídelně.
Při plánování odchodu jsme si mysleli, že se všichni budou v nejlepším případě celý den poflakovat. To, co se stalo, nám ale vyrazilo dech – velcí se chopili vedení a v táboře proběhl úplně normální den. Z přilehlého lesa jsme sledovali, jak si sami pořádají nástup, snídani, a přitom se vzorně starají o malé. Těm dokonce i připravili etapu, ve které museli pomoct Princezně nalézt její zlatou hvězdu. Navíc je vzali hrát Itálii a uspořádali pro ně vědomostní kvíz. Všichni jsme na naše budoucí vedoucí hrdí.
Po obědě se dospělí vrátili do tábora. Malí si zahráli etapu věnovanou Zlatovlásce – museli vyrazit na cestu na louku, kde jsme dřív měli tábor, a tam zachraňovat zvířátka, která pomáhala Jiříkovi na jeho cestě. Mezitím se někteří velcí věnovali přípravě na skautský slib. Pro každý skautský zákon bylo určené stanoviště, kde jsme s každým o daném bodu zákona mluvili.
Když se setmělo, nadešla pro naše velké a i některé vedoucí chvíle jejich slibu. Protože jsme sliby už několik let neskládali, nashromáždilo se více než dvacet zájemců, čímž se ceremoniál poněkud protáhl. Na naše novopečené bratry a sestry jsme rovněž patřičně hrdí. Ti, kteří slíbili, mohli zůstat v teepee u slibového ohně až do rána. A i pro ostatní už nastal čas jít spát…