Konec. Už v sobotu ráno se probouzíme do polorozbořeného tábora. Cíl dnešního dne je jasný…je to smutné a skličující, ale není jiné východisko, děti dnes v poledne odjíždí.
Čtrnáct dní tábora a víc než půl roku příprav je za námi. Spolu s dětmi bouráme další táborové stavby – zbytek stanů, koupelnu, stín… Chvilku před dvanáctou polední dostáváme hlášení, že autobus sjíždí z dálnice a za chvilku je na parkovišti. Děti fasují svačinu na cestu domů, bagáž nakládáme do aut a vyrážíme na parkoviště ke Strži. Nastává dojemná chvíle loučení, mnohé děti, ale i vedoucí neskrývají dojetí a kanou jim slzy. Ufňukané výrazy jsou paradoxně důkazem toho, že se většině dítek tábor líbil a nejradši by se doma jen otočili, pozdravili rodiče a vanu a vrátili se zpět a celé si to dali ještě jednou.
Nedá se nic dělat, děti odjíždí, vedoucí utíkají za autobusem a mávají…
V polorozbořeném táboře je bez dětí až strašidelný klid, zůstali
jen vedoucí a pár starších dětí jako vítaná výpomoc. Do práce se nám
moc nechce, ale do večera srovnáme celý tábor se zemí, zbyla jen jedna
jídelna na přespání a jeden záchod na…
Děti dorazili v pořádku domu a byly předány rodičům.
V neděli brzy ráno přijíždí první náklaďák a za chvilku druhý. Na
louce končíme kolem poledne a šlus – definitivní konec letošního
tábora…louka zůstala prázdná a už jen světlé čtverce trávy
připomínají stany.
Vykládání materiálu do skladu trvalo ještě slušnou chvilku a k domovům
se rozjíždíme kolem půl sedmé večer…dobrou noc.
P.S.: už máme nástin příští CTH…za chvilku jsou Vánoce a od Vánoc je to do dalšího tábora co by ešusem dohodil:-) DÍKY VŠEM!